Odolnost proti degradaci laserem navařených austenitických vrstev

Abstract

Předložená disertační práce je zaměřena na analýzu degradačních korozivních procesů laserového návaru Inconel 625 se zvýšeným obsahem molybdenu. Úvodní teoretická část předložené disertační práce je věnována technologii laserového navařování s přídavným materiálem ve formě prášku. V rešerši jsou popsány základní principy technologie, charakteristiky laserového návaru a proces solidifikace laserových návarů se zaměřením na Marangoniho proudění. V teoretické rešeršní části jsou dále uvedeny 4 odlišné matematické vztahy, pomocí nichž lze kvantifikovat promíšení laserového návaru a substrátu. Rešeršní část reflektuje současný stav poznání technologie laserového navařování v oblasti vědy i průmyslu. Závěrečná část teoretické rešerše je zaměřena na degradaci slitin na bázi niklu korozí. Jsou zde popsány korozní procesy niklových slitin ve vazbě na chemické složení dané slitiny a charakter expozičního korozního prostředí. Experimentální program předložené disertační práce je rozdělen do dvou částí. První část experimentálního programu je zaměřena na sledování a kvantifikaci promíšení jednostopých laserových návarů Inconel 625 se substrátem z oceli S355J2 ve vazbě na zvolené procesní parametry technologie laserového navařování. Druhá část experimentálního programu je věnována analýze chemické heterogenity laserových návarů Inconel 625 a dále pak hodnocení korozivzdorných vlastností laserového návaru Inconel 625 se zvýšeným obsahem molybdenu pomocí korozní zkoušky v solné mlze, cyklické korozní zkoušky a potenciodynamické korozní zkoušky. Experimentální program dává do souvislostí technologickou a materiálovou podstatu příčin degradace laserových návarů korozí.