Spiritualita v Evropě: přechod od pohanství ke křesťanské duchovnosti u Východních Slovanů

Abstract

Práce pojednává o původní pohanské víře u východních Slovanů v době před přijetím křesťanství knížetem Vladimírem roku 988 v Kyjevské Rusi. Do 9. století se toho o východních Slovanech ví poměrně málo. První zmínka o slovanském pohanství pochází z 6. století od byzantského historika Prokopia z Kaisareie. Letopisectví vzniká teprve v období christianizace, konkrétněji za vlády Jaroslava Moudrého, který se snaží vyzdvihnout úroveň ruské historie a nechal sestavit ve 40. letech 11. století sbírku zpráv o vzniku křesťanství na Rusi. Další významnou letopisnou sbírkou je Pověst vremennych let. Část práce je zaměřena na staroslovanské bohy Peruna, Chorse, Striboga, Dažboga, Simargla a Mokoš. Tito bohové se objevují v panteonu kyjevského knížete Vladimíra ustanoveného roku 980. Někteří bohové přesahují hranice lokálního významu a s jistou výhradou je lze označit jako hlavní a společné všem Slovanům, např. Veles, Svarog či Bělbog. Nejširší oblast slovanského původního náboženství tvoří bezpochyby kult přírodních duchů, bytostí nižšího řádu kteří vládnou přírodní silou a obklopují člověka. Východní Slované uctívali hojně kult matky-země, kamenů, vody a ohně či kult rostlinstva.