Próza světa: sympatie a antipatie v renesanční filosofii

Abstract

Tato diplomová práce pojednává o koncepci sympatie a antipatie v renesanční přírodní magii (magia naturalis). První kapitola stručně charakterizuje pojetí sympatie a antipatie v renesanci, které se od toho dnešního značně liší. Dále už následují vybraní reprezentativní autoři a jejich magická díla. Vybrala jsem Marsilia Ficina, jenž svým dílem De Vita Libri Tres položil základy renesanční magie. Práce pojednává o jeho antických zdrojích i o tom, zda je jeho magie hermetická či spíše novoplatónská. Pico della Mirandola představil svou přírodní magii smíšenou s kabalou ve svých Conclusiones a v Oratio de hominis dignitate. Pikovo dílo je primárně považováno za řeč o svobodě člověka, tato práce tak nastiňuje i fakt, že to není příliš opodstatněné. Posledním renesančním magikem, kterého uvádím je Agrippa z Nettesheimu, který rozvíjel jak Ficinovy, tak Pikovy magické názory. Agrippa byl dlouhou dobu označován za Fausta a pouhého eklektika, proto je předmětem mé práce i poukázat na to, že nová interdisciplinární pojetí jeho díla Okultní filosofie představují jeho magické dílo ve zcela novém světle.