Postavení prezidenta v parlamentních režimech zemí střední Evropy

Abstract

Prezident, jakožto hlava státu patří k nejvýznamnějším státním orgánům v republice. Díky bližšímu zkoumání instituce prezidenta lze poznat nejen formu ústavní dělby moci, ale také její praktické naplnění a samožrejmě i dějiny daného státu, neboť dost často je prezident přímým aktérem politického dění. Má diplomová práce "Postavení prezidenta v parlamentních systémech zemí střední Evropy" je zaměřená na objasnění postavení a pravomocí instituce prezidenta v demokratických podmínkách parlamentních režimů. Ve své práci si beru za cíl analýzu postavení instituce prezidenta v podmínkách středoevropských zemí. Moderní společnost západního typu proces obsazování vrcholných politických reprezentantů obvykle řeší pomocí institutu voleb. Lze tedy předpokládat, že mechanismus obsazení úřadu prezidenta je jedním z nezbytných předpokladů pro analýzu postavení prezidenta ve struktuře politického systému. Objektem mého výzkumného zájmu jsou čtyři středoevropské země, jmenovitě Česká republika, Slovenská republika, Republika Slovinsko a Rakouská republika. Mnou vybrané země kromě relativní geografické blízkosti spojuje také skutečnost, že kdysi byly po staletí součástí Habsburské říše. Vzhledem k výše zmíněným okolnostem lze předpokládat jistou podobnost ústavního vývoje a to díky geopolitickým, sociologickým a ekonomickým podmínkám, jež panují v regionu střední Evropa. Všechny mnou vybrané země mají také svou vlastní zkušenost s nedemokratickým obdobím vlády. Cílem mé práce je tedy komparace analogických historických situací instituce prezidenta v mnou vybraných zemích. Věřím, že tato komparativní metoda mi umožní užitečným způsobem využít poznatků dosažených vhodným mixem synchronní a diachronní komparativní analýzy a poslouží mi jako vhodný analytický podklad. V prostoru střední Evropy jsme po pádu komunistických režimů svědky trendu zavádění "přímých voleb" prezidenta. Tento trend vedl v politických vědách k mnoha diskusím na poli komparativního výzkumu politických systémů. Tím, že prezidentům byl posílen zdroj jejich legitimity prostřednictvím "přímé volby", došlo k zintenzivní debat o konkrétní formě politického systému nejenom na akademické půdě. Díky poměrně cizorodému prvku přímé volby v podmínkách parlamentního režimu přestal být zřetelný rozdíl mezi parlamentním a poloprezidentským režimem.