Využití principu konceptu neurodynamiky v léčbě syndromu karpálního tunelu

Abstract

Práce se zaměřila na terapii syndromu karpálního tunelu pomocí neurodynamických technik "sliders" a "tensioners", jako doplněk ostatní rehabilitační terapie. Předmětem výzkumu byly čtyři ženy trpící syndromem karpálního tunelu sledované po dobu pěti až šesti týdnů, z toho doba terapie trvala první dva týdny. Ženy cvičily 4 cviky minimálně 5x denně a podstupovaly manuální terapii 3-5x během období terapie. Výzkum se snažil zachytit vliv terapie na četnost výskytu parestezií v noci i ve dne a na výskyt parestezií během provokačních testů. Sledoval posun doby prvního probuzení pro noční parestezie, změnu v počtu probuzení během noci, faktory vyvolávající parestezie přes den, změnu v počtu vzniklých parestezií během provokačních testů a dobu potřebnou pro vyvolání parestezií během provokačních testů. Metodou sledování byly anamnestický rozbor sledující zmíněné faktory, aplikace provokačních testů a měření doby potřebné pro vyvolání parestezií během provokačních testů. Výzkum nakonec u všech sledovaných žen zaznamenal pouze posun doby prvního probuzení minimálně o dvě hodiny později a snížení počtu probuzení minimálně o polovinu. Zlepšení v ostatních oblastech nebylo zaznamenáno.