Střet zákonné povinnosti informovaného souhlasu pacienta s doktrínou ústavní ochrany veřejného zdraví ve světle judikatury nejvyšších soudů

Abstract

Samotným jádrem výzkumu je hledání odpovědi na naši výzkumnou otázku, zdali je pojetí právní doktríny ochrany veřejného zdraví (tzv. OVZ) absolutní a to právě ve smyslu krizové (bezprecedentní) situace ohrožení veřejného zdraví. Míra absolutnosti čili absolutnost právní doktríny ochrany veřejného zdraví bude zkoumána v kontextu provádění (vy)nucených lékařských zákroků (pozornost bude věnována zejm. právním aspektům povinné, resp. (vy)nucené vakcinace jakožto typickému příkladu zásahu do tělesné integrity jednotlivce) na lidských bytostech a to konkrétně proti jejich vůli a to bez ohledu na svobodný a informovaný souhlas (tzv. SIS) těchto lidských bytostí (jedná se tedy o de facto poměřování mechanismů a síly OVZ vs. SIS, např. v kontextu implementace očkování, na pozadí tzv. "medical emergency", tj. výjimečných situací).

Za těmito cíli bude přiblížena a analyzována právní konstrukce zákonné povinnosti informovaného souhlasu pacienta a per analogiam se obdobně budeme zabývat i vymezením ústavní doktríny ochrany veřejného zdraví. Jádro výzkumu je zaměřeno na posouzení toho, jak se soudy nejvyšších instancí vypořádávají s tímto střetem (OVZ vs. SIS), z čehož budeme vyvozovat onu míru absolutnosti právní doktríny ochrany veřejného zdraví.

Vědecký výzkum se pohybuje, kromě roviny teoretické, i v rovině dotazníkových šetření, ze kterých plynou některá velmi zajímavá dílčí zjištění, zejm.: potvrzení kontroverznosti povinných lékařských zákroků; nevhodnost současné právní úpravy; extrémní znepokojení nad současnými vývojovými trendy v oblasti ochrany veřejného zdraví.

Prostor je věnován i krátké reflexi událostí let minulých a uvedení prognóz 2 možných budoucích alternativních vývojových trendů, z nichž první se bude ubírat cestou paradigmatu tzv. BIO-SECURITY STÁTU (přenesení těžiště zdravotních otázek směrem k OVZ a utvrzení její dominance) a druhá potencionální vývojová alternativa spočívá v přijetí tzv. BIO-FREEDOM ACCORDS (spočívající v návratu k dominanci SIS, implementaci čl. 7 odst. 3 LZPS, skrze který SIS obdrží status plnohodnotného základního lidského práva posíleného o ochranné mechanismy čl. 9 odst. 2 ÚČR a ius naturalistické obranné mechanismy Radbruchovy doktríny, otevírajícího cestu 5. generaci lidských práv v kontextu de lege ferenda).