Národnostní otázka v českých zemích na konci habsburské monarchie

Abstract

Tato diplomová práce se zabývá vývojem národnostní otázky v českých zemích v rámci habsburské monarchie od bitvy na Bílé hoře (1620) až po vznik Československé republiky (1918). Hlavním cílem je analyzovat právní normy, které reagovaly na rostoucí národní uvědomění a požadavky českého národa, a zasadit je do kontextu politických, společenských a kulturních proměn. Práce se soustředí zejména na období let 1848-1918, kdy se otázka národní identity stala klíčovým tématem ústavních debat v monarchii. Autor rozebírá zásadní dokumenty jako Prosincovou ústavu z roku 1867, Státoprávní deklaraci z roku 1868, Fundamentální články z roku 1871, Badeniho jazyková nařízení, či Moravský pakt z roku 1905. Zvláštní důraz je kladen na srovnání právního a politického diskurzu českého národního hnutí s centrálními tendencemi vídeňské vlády. Práce je koncipována v historicko-právním rámci a ukazuje, že národnostní práva byla často deklarována, avšak jen zřídka fakticky naplněna. Výsledky práce dokládají, že nevyřešená národnostní otázka byla jedním z klíčových faktorů rozpadu Rakouska-Uherska.