Norsko a Evropská unie (analýza opakovaného odmítnutí vstupu do ES/EU a v tomto kontextu posouzení vyhlídek na členství Norska v EU do budoucna)

Abstract

Tato práce popisuje vzájemné vztahy mezi Evropskou unií a Norským královstvím. Hlavním cílem této práce je dokázat, že zásadním důvodem absence Norska v EU jsou především historické, ekonomické a politické faktory. Na základě těchto faktorů práce dále analyzuje budoucí perspektivu pozice Norska ve vztahu k EU. Občané členství Norska do EU dvakrát zamítli v referendu - 1972 a 1994. Norský skepticismus vůči evropské integraci je silně zakořeněn především z důvodu špatné historické zkušenosti. Norsko je samostatným státem relativně krátce - jako nezávislý stát funguje od roku 1905. Poválečné období zahraničně politického kurzu Norska se změnilo - od neutrality k prozápadní orientaci. Stalo se členem organizací NATO, EFTA. A po neúspěšném pokusu o vstup do EU v roce 1972 se zaměřilo na vytvoření EHS. Ekonomické důvody, to je další překážka negativního postoje. Významnou roli hraje rybolov, těžba dřeva, zemního plynu a hlavně ropy. Mimo jiné Norsko je velkým výrobcem elektrické energie, která se z více než 97 % vyrábí v hydroelektrárnách. Norové se dále obávají vstupem do Unie ztráty své suverenity. Norsko je jednou z nejbohatších zemí na světě, jak jsme již uvedli, především díky svému nerostnému bohatství a Norové se o ně nechtějí dělit s ostatními evropskými státy. Bojí se, že by vstupem do unie přišli o kontrolu nad svými přírodními zdroji. Jde především o ryby. Nechtějí, aby evropští rybáři lovili v norských vodách. Také by si rádi udrželi kontrolu nad ložisky ropy v Severním moři a bohatými zdroji vodní elektřiny. Mnozí se rovněž obávají, že by Norsko vstupem do EU ztratilo svoji dotační politiku pro kraje a zemědělství.