Časoprostorové a infrastrukturní aspekty procesu sociální exkluze

Abstract

Badatelé v oblasti etnicity a chudoby ve východoevropských společnostech upozorňují na dramatické zhoršování životních podmínek romských komunit po kolapsu systémů státního socialismu. Dvě dimenze rostoucí míry sociální exkluze Romů pak bývají zdůrazňovány nejčastěji: ekonomická dimenze (propad socio-ekonomického statusu) a prostorová dimenze (rostoucí míra segregace). Část dosavadních výzkumů v této oblasti se zaměřila na studium mechanismů produkce prostorové exkluze, resp. na proces vedoucí od ekonomické exkluze k residenční segregaci. Předkládaná studie na dosavadní výzkumy navazuje tím, že si klade za cíl studovat, jak prostorová exkluze "funguje", tj. jak působí na sociální mirko-úrovni jako "generátor" sociálního a ekonomického znevýhodnění tím, že v životním prostoru exkludovaných aktérů vztyčuje určité typyp objektivních překážek, se kterými se příslušní aktéři musí potýkat na každodenní rovině. Dále autor v textu analyzuje mechanismy působení prostorové exkluze prostřednictvím relativně vyšších ekonomických a časových nákladů nutných na její překonávání, aby se poté zaměřil na studium infrastrukturní dimenze prostorové exkluze. Infrastrukturní exkluzi představí autor jako takovou dimenzi znevýhodnění, která spočívá v omezeném přístupu k jinak běžně dostupným infrastrukturám. Infrastruktury jsou materiální sítě, které zprostředkovávají přístup k materiálním i nemateriálním, např. informančím, zdrojům dominantního společensko-ekonomického systému. Přístup k infrastrukturám tak lze chápat jednak jako indikátor sociální integrace, jednak pak jako nezbytný přepdoklad rovné a plnohodnotné sociální a ekonomické participace na životě dominantního společensko-ekonomického systému. Na závěr své práce autor diskutuje konfliktní vztah mezi produkcí prostorové a infrastrukturní exkluze a projekty sociální integrace.