Význam narodní kuchyně pro utváření českého národního vědomí v 19. století

Abstract

Cílem práce je analýza významu kuchyně pro české národní vědomí v průběhu 19. století. Jejím záměrem je prokázat, že fenomén české kuchyně, kodifikované první českou moderní kuchařskou knihou Magdaleny Dobromily Rettigové, představoval jedno z nejvlivnějších médií pro utváření českého národního vědomí a sebevědomí, čímž významně přispěla k emancipaci české kultury a českého národa.

Vzhledem ke skutečnosti, že se dosud neobjevila práce, která by podobným způsobem podrobněji analyzovala a komparovala českou kuchyni v evropském kontextu, bylo nezbytné vycházet především z moderních výzkumů zahraničních historiků. Práce byla vypracována na základě dostupné literatury a pramenů v českém, anglickém, německém a francouzském jazyce. Vynikající podmínky pro výzkum poskytly studijní stáže na University of Durham ve Velké Británii a Johannes Gutenberg-Universität Mainz v Německu, kde předkládaná práce vznikala pod odborným dohledem profesorky Sarah Scholl-Schneider. Výzkum probíhal v knihovnách zmíněných univerzit a zahrnoval také studium nevydaných rukopisů v National Library of Scotland v Edinburghu či v Regionálním muzeum v Litomyšli.

Práce má výraznou kulturně-historickou a nahlíží na českou kuchyni evropskou optikou, přičemž hlavní pozornost je zaměřena na fenomén kulinářského nacionalismu a moderní kuchařské knihy. Na základě komparace se vztahy anglicko-francouzské kulturní rivality 18. století demonstruje význam kuchyně jako součásti vlastní identity pro příslušníky sebevědomých státních národů, čímž vytváří půdu pro argumentaci podporující hlavní tezi. První argument je založen na premise, že rovněž česká kuchyně, navzdory historickému handicapu "spícího národa" a dlouhodbé absenci standardizované podoby, se nakonec svou modernitou vyrovnala ostatním zemím a stala se jedním z nejdůležitějších aspektů vlastní národní identity. Druhým argumentem je kodifikace a standardizace české kuchyně moderní "Domácý kuchařkou" Magdaleny Dobromily Rettigové, která se propojením domácí sféry s vlasteneckou agitací stala artefaktem kulinářského nacionalismu. Oblast kuchyně, založené na tradici a přizpůsobené moderní době, se stala silným kulturně-historickým argumentem, což výrazně podpořilo proces formování národního vědomí a sebevědomí. Třetí argument zdůrazňuje osobnost Rettigové, jež se jako jedna z nejvýznamnějších národních buditelek první poloviny 19. století stala populární literární a kulinářskou autoritou, a její knihy tudíž měly vysoký potenciál oslovit široké publikum. Tím tehdy byla rozvíjející se silná střední třída. Začtvrté, Rettigové kuchařka se stala Biblí českých hospodyněk a kuchyně založená na jejím odkazu se jako oblast výsostného hájemství hluboce zakořenila do české národní tradice. Tento odkaz byl rozvíjen a následován po celý zbytek 19. století.Její osobnost se stala národním symbolem, synonymem české kulturní historie a um českých kuchařek založený na rettigovské tradici dokonce získal vyhlášené renomé za hranicemi Českého království.

Češi díky Rettigové získali první, ve všech směrech moderní, kuchařskou knihu a díky jejímu odkazu si mohli vytvářet svůj vlastní konstrukt národní kuchyně, což významně podporovalo psychologický proces ztotožnění se s novou identitou založenou na vlastním jazyce, kultuře a historii, což přispělo k emancipaci české společnosti. Česká kuchyně je tak živoucí interpretací historického vývoje společnosti, je oblastí, která během 19. století umožnila Čechům servírovat a konzumovat svoji novou identitu, vymezit se vůči ostatním kulturám a stala se nedílnou součástí českého národního vědomí jako výhradní vlastnictví a atribut moderního českého národa.