Legislativně vývojové tendence profese soudního exekutora

Abstract

Tato disertační práce se zabývá aktuálním procesem exekuce a postavením soudního exekutora v ČR, přičemž se snaží artikulovat vývojové trendy v této oblasti. Tyto trendy vycházejí nejen z historických souvislostí tohoto řízení, ale též i z inspirujících zahraničních zkušeností zejména v evropských zemích. Předkládaná práce není jen srovnávací prací, založenou na komparativní analýze historického či mezinárodního vývoje této profese, ale je zejména analýzou úpravy de lege lata českého prostředí s významnými instituty, pravidly, zásadami, doktrínami či související judikaturou z pohledu právní úpravy postavení soudního exekutora v ČR. Právnická profese soudního exekutora byla do našeho právního řádu vtělena v září roku 2001 jako přímá reakce na pomalý a opravdu neefektivní postup soudu v rámci výkonu rozhodnutí. Exekučnímu řízení je nutné rozumět jako nucenému procesu výkonu exekučních titulů a zřizování exekutorského zástavního práva, které probíhá pouze prostřednictvím soudního exekutora, tedy fyzické osoby, na kterou stát přenesl část svých soudních pravomocí a která splňuje zákonné předpoklady a stát ji pověřil exekutorským úřadem. Má postavení úřední osoby, která musí být při výkonu exekuční činnosti nezávislá a nestranná. Potvrdil se pracovní předpoklad, že souběžné používání dvou základních pramenů exekučního práva, exekučního řádu a občanského soudního řádu, se již vyčerpalo, zejména z důvodů velkého množství novel, které nesystematicky měnily obě normy, na základě kterých se pomyslné nůžky mezi oběma řízeními stále více a více rozevírají. Je nezbytné plédovat po vzniku nového exekučního kodexu, který upraví komplexně nejen institucionální podmínky vykonávajícího orgánu, ale též komplexně jednotlivé způsoby exekuce. Domněnka, že současná exekuční úprava negarantuje všechny atributy nezávislosti a nestrannosti soudního exekutora, neboť exekuční řád od počátku vzniku obsahuje systémovou chybu, která dává oprávněné osobě právo zvolit si svého soudního exekutora, tím dochází k ekonomické závislosti soudního exekutora na jednom z účastníků exekučního řízení, což fakticky může ohrozit jeho nezávislost a nestrannost, se potvrdila též. Konečně hypotéza o snižování efektivity exekučního řízení byla potvrzena v tom, že k výraznému snížení efektivity vedly masivní novelizace exekučního řádu v posledních více než 10 letech, které jednak přenesly řadu povinností ze soudu na soudního exekutory, zavádějí další procesní povinnosti balastního charakteru, a též soustavně omezují rozsah postižitelného majetku povinné osoby. Na snižování vymahatelnosti práva má též zásadní vliv také nesystémové snižování odměny soudního exekutora, které mimo jiné neumožňuje soudnímu exekutorovi zaměstnávat takový počet zaměstnanců, který by k řádnému chodu exekutorského úřadu tolik potřeboval. Nesystematickou a fragmentární státní regulaci v exekučním právu je nutno ukončit. Je celospolečenský nezbytné zavést moderní exekuční řád, popř. zásadně znovelizovat stávající, který exekuční proces zjednoduší, zruší dvojkolejnost vykonávacího a exekučního řízení a zavede princip, kde jednoho povinného bude exekuovat jen jeden místně příslušný soudní exekutor, kterému bude přidělovat jednotlivé exekuční případy soud, nikoli osoba oprávněná.