Vlastnické právo způsoby jeho nabývání

Abstract

Disertační práce se zabývá aktuálními přístupy k úpravě vlastnictví a vlastnického práva s ohledem na jeho recentní zpracování a ukotvení v civilním právu České republiky a s ohledem na jeho inspiraci nejen v kontinentálním právu přístup. Těžiště práce spočívá v promítnutí rekodifikace českého civilního práva hmotného, která proběhla s účinností od 1. 1. 2014, a to v otázkách nabývání vlastnického práva. Disertační práce se zaměřuje na komparaci s rakouským, německým, francouzským a italským civilním právem, se stěžejním akcentem na derivativní způsoby nabývání vlastnického práva a jejích odlišnostmi v těchto zahraničních civilních kodexech. V tomto ohledu je akcentována komparace jednotlivých přístupů, které se vážou v otázkách nabývání vlastnického práva derivativním způsobem na princip konsenzuální, nebo na princip tradice, a to ať již ve formě kauzální tradice či abstraktní tradice. K těmto pozdějším otázkám pak zpracovává i exkurz do tuzemské úpravy nabývání vlastnického práva smlouvou, jako nejtypičtějšího způsobu nabytí vlastnictví. Okrajově se disertační práce zabývá definicí pojmu vlastnictví, a to s ohledem na způsoby jeho ochrany a současně jeho limitace, a to pro jeho celkovou definici a ukotvení v právním řádu České republiky. Dále autor provádí i obecnější komparaci s předchozí tuzemskou právní úpravou jako historickým exkurzem a současně provádí komparaci s rakouským, německým, francouzským a italským civilním právem i v obecných otázkách pojmu vlastnictví a nabývání vlastnického práva, a dále i ve vztahu k originárním způsobům nabývání takového vlastnictví.