Zahraniční politika jako sociální konstrukt Legitimizace zahraničních intervencí v americké zahraniční politice

Abstract

Tato diplomová práce se věnuje obhajobě amerických zahraničních intervencí na půdě OSN a NATO. Cílem práce bylo zjistit, zda existuje předem připravený univerzální soubor rétorických výroků, či zda je každá intervence prosazována ad-hoc. Sledovala jsem 5 intervencí: do Iráku (1991), Somálska (1992), Afganistánu (2001), Iráku (2003) a Libye (2011). První část je teoretická a obsahuje klíčové koncepty, díky kterým můžeme lépe pochopit americkou rétoriku, a to za využití konceptu identity, norem a konstrukce nepřítele. Ve 3. kapitole se věnuji humanitárním intervencím, jejich proměně během a po skončení studené války, doktríně spravedlivé války a vymezuji, jak je koncept využit v této práci. Ve 4. kapitole pak koncept identity a konstrukci nepřítele aplikuji na americkou zahraniční politiku a identitu, zabývám se kořeny americké identity, americkými hodnotami a také vlivem náboženství. Ve druhé (praktické) části se věnuji argumentaci k jednotlivým intervencím na půdě OSN, a tam kde je to relevantní, i na půdě NATO, resp. proč by z amerického pohledu mezinárodní společenství mělo intervenovat. Klíčovými dokumenty jsou zápisy z jednání Rady bezpečnosti, Severoatlantické rady, Národní bezpečnostní strategie, prohlášení prezidenta k národu a před Kongresem,