Problematika mezinárodních únosů dětí rodiči

Abstract

Cílem této práce je analýza veškerých dostupných řešení v případě mezinárodních únosů dětí rodiči. Značná část práce je věnována stěžejnímu právnímu instrumentu snažícímu se vyrovnat s následky protiprávního přemístění či zadržení dítěte mimo místo jeho obvyklého bydliště, kterým je haagská Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí. Jejím hlavním cílem je co nejrychleji navracet dítě do místa jeho obvyklého bydliště, kde jsou orgány nejkompetentnější rozhodovat ve věci práva péče o dítě, a to z důvodu nejlepší znalosti daného sporu. Projevuje se zde princip blízkosti, princip nejlepších zájmů dítěte, princip rychlosti a konečně fakt, že nikdo nemůže těžit ze svého protiprávního jednání. Přednostně vůči haagské Úmluvě se v případě členských státu Evropské unie aplikuje Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti, které reflektuje Úmluvu za současné specifikace některých ustanovení. Před tím však, než je zahájeno samotné řízení o navrácení dítěte (a to zpravidla za pomoci ústředních orgánů), klade Úmluva důraz na dosažení smírného vyřešení sporu. Tehdy je možné uplatnit mediaci, která může zabránit vyeskalování sporu mezi rodiči. Otázce samotného řízení se práce věnuje s ohledem na novelizaci občanského soudního řádu, kterou bylo zavedeno zvláštní řízení o navrácení v případě mezinárodních únosů dětí, díky kterému je možno nyní adekvátně reagovat na takovouto specifickou situaci. Dalším možným v této práci zmiňovaným východiskem, jak se domoci navrácení dítěte, je v případě existence opatření upravujícího poměry mezi rodiči a dětmi institut uznávání a výkonu rozhodnutí. Tehdy se uplatní mnohostranné úmluvy přijaté na půdě Haagské konference mezinárodního práva soukromého, nebo Rady Evropy, nebo při neexistenci těchto mnohostranných úmluv se aplikují smlouvy dvoustranné týkající se této problematiky. V závěru práce nastiňuje aspekty nejproblematičtější situace, kdy se mezi zainteresovanými státy nenachází žádný právní instrument, který by umožňoval domoci se navrácení dítěte.