Velká Británie a její postoj k Ženevskému protokolu

Abstract

Cílem této bakalářské práce je poukázat na kolektivní bezpečnost ve 20. letech 20. století a na to, jak k této problematice přispěla Velká Británie. Autorka se ve své práci zaměřuje na zmapování událostí, které podpořily vznik Ženevského protokolu, a následných událostí, které se odehrály po něm, a při psaní si položila dvě důležité otázky: Měl Ženevský protokol vliv na realizaci kolektivní bezpečnosti? Jaké byly důvody odmítnutí protokolu britskou vládou? Jelikož se Velká Británie stala jedním z hlavních vítězů války, byla přesvědčena, že k nastolení míru v Evropě je třeba vytvořit novou kolektivní bezpečnost. Protože bylo třeba urovnat britsko-francouzské vztahy, byl vytvořen Ženevský protokol. Ženevský protokol zavazoval signatáře nevstupovat do války a přijmout povinnou jurisdikci Stálého dvora mezinárodní spravedlnosti pro čtyři kategorie sporů. Protokol poskytl jasnou definici agresorů, byli to především ti, kteří nesouhlasili s předložením sporu arbitráži a zároveň se zapojili do válečných akcí, na něž měly být uvaleny sankce. Pokud Rada Společnosti vyzvala signatáře k uplatnění sankcí, byli povinni se na těchto sankcích podílet podle své zeměpisné polohy a vojenské síly. Při formulování kolektivní bezpečnosti se stala důležitou otázka britsko-francouzských vztahů. Parlamentní volby konané v říjnu 1924 přinesly vítězství Konzervativní strany, která se po roce opět vrátila k moci. Novým premiérem se stal Stanley Baldwin a ministrem zahraničí Austen Chamberlain. Konečný výsledek Ženevského protokolu nebyl přijatelný ani pro Británii, ani pro Francii. Vítězstvím Konzervativní strany byl protokol v roce 1925 odmítnut. Pozornost se přesunula na jednání mezi Francií, Británií a Německem o Paktu západní bezpečnosti. Nakonec se ukázalo, že německé návrhy, které zpočátku nepřispěly k příznivému přijetí, přinesly své ovoce. Tato jednání vyvrcholila v říjnu 1925 v Locarnu. Ženevský protokol sice nezakládal žádný mír ani kolektivní bezpečnost, protože nebyl přijat, ale byl velmi důležitý pro vytvoření podmínek pro další úspěšnou realizaci v otázkách kolektivní bezpečnosti.