Krize eurozóny ve světle modelů kapitalismu: případy Řecka a Itálie

Abstract

Tato práce teoreticky analyzuje krizi eurozóny skrze dvě teoretické perspektivy - modely kapitalismu (MK) a kritické politické ekonomie (KPE). Pro zúžení záběru práce autor představil výzkumnou otázku zabývající se pohledy teorií na opatření přijatá v návaznosti na krizi eurozóny a jejich odůvodnění ve světle Řecka a Itálie. MK přisuzují krizi eurozóny strukturální nesourodosti měnové unie a nekompatibilitě různých modelů kapitalismu a jejich strategií růstu. Podmíněná opatření, která byla přijata v Řecku a Itálii, jsou vnímána negativně, jelikož nereflektovala specifika středomořského modelu a vedla k prohloubení problémů těchto zemí. KPE kritizuje samotný koncept a zdůvodnění podmíněných opatření. Tato opatření jsou vnímána jako nástroj k přesunu nákladů krize na pracující třídu a prohloubení liberalizace trhu práce. Neoliberální nastavení eurozóny je identifikováno jako jeden z hlavních původců krize, který vedl k nárůstu sociálních dopadů. Práce dochází k závěru, že podmíněná opatření nesplnila svůj deklarovaný cíl a vedla k negativním sociálním a ekonomickým dopadům v Řecku a Itálii. Místo toho, aby přispěla k udržitelnému ekonomickému růstu a snížení zadlužení, způsobila dlouhodobou stagnaci a prohloubila sociální dopady. Práce tak zpochybňuje dominantní narativ o krizi eurozóny a nabízí alternativní pohledy na její příčiny a důsledky.