Parkour v mezích materiality

Abstract

Parkour je pohybová aktivita provozovaná nejčastěji v městském prostředí (lidé věnující se parkouru se nazývají traceuři). Diplomová práce se zabývá vztahem parkouru a materiality z pozice přístupu zvaného teorie aktérských sítí (Latour 2005). Tento přístup chápe svět jako efekt a výsledek vztahů a asociací různých aktérů. Materialita je tedy chápána jako traceurům (lidem) rovnocenný aktér. Z této pozice se vyjevuje několik dílčích témat. Parkour jako takový představuje efekt vztahů několika aktérů, kteří se vzájemně ovlivňují, a jeho podoba je chápána jako dosažená jejich asociacemi. Je vyjednáván způsob, jakým se traceuři pohybují prostorem, jaké pohyby používají a kde trénují. Dalším tématem je parkourový habitus (Bourdieu 1998), který vstupuje do sítě aktérů. Habitus představuje schopnost traceurů specifickým způsobem využívat prostor a pohybovat se v něm. S parkourovým habitem souvisí (vychází z něj) parkour vision (Angel 2011), neboli specifický pohled na prostor (a materialitu), díky němuž traceuři vidí v prostoru překážky a příležitosti k tréninku. Zároveň skrze parkour vision rozlišují jemné detaily materiality jako jsou vzdálenosti, výšky nebo povrchy a jejich kvalita (tvrdost, kluzkost). Parkourový habitus je zpětně formován materialitou prostorovými možnostmi traceurů. Posledním tématem je nebezpečí, které pramení ze zacházení traceurů s prostorem nebezpečí je efektem sítě aktérů. Na nebezpečí a jeho překonávání se navíc váže určitá prestiž a uznání od ostatních traceurů (Kidder 2013).