Enstatic Drawing and Ecological Culture Within Collaboration

Abstract

This article analyses several artworks applied as cases within current research (addressed as cases later in the article) by artists Marija Griniuk (LT), Jiří Kovanda (CZ), Darja Lukjanenko (UA), Jan Pfeiffer (CZ), and the curator Lenka Sýkorová (CZ) within the theme of embodied drawing. This study builds on diverse backgrounds and education traditions within drawing as a medium in the art academy environments of Ukraine, Lithuania, and the Czech Republic, and artists’ interpretations of this medium through the involvement of their bodies and sites in artwork creation by which the embodied drawing takes the shape of the intersection of drawing and performance, thereby shaping enstatic drawing. This study adopts an arts-based action research methodology in which each artwork is developed as a research cycle. Three research cycles are connected to individual artworks by the involved artists, and one research cycle surrounds their collaborative embodied drawing. The research problem outlines a collaborative approach to embodied drawing concerning the meeting of four diverse artists with different academic backgrounds from art academies, representing a broad range of approaches to drawing as an artistic expression. Through performative actions and discussions, the artists collaboratively create movement- and drawing-based interactions with nature and architecture.Tento článek analyzuje několik uměleckých děl použitých jako případové studie v aktuálním výzkumném projektu (dále v textu označovaných jako „případy“) od umělkyň a umělců Mariji Griniuk (LT), Jiřího Kovandy (CZ), Darji Lukjanenko (UA), Jana Pfeiffera (CZ) a kurátorky Lenky Sýkorové (CZ), kteří společně pracují v tematickém rámci ztělesněné kresby. Studie vychází z různorodých uměleckých zkušeností a vzdělávacích tradic kresby jako média v prostředí uměleckých akademií na Ukrajině, v Litvě a České republice. Zkoumá, jak jednotliví autoři interpretují kresbu prostřednictvím zapojení vlastního těla a konkrétních míst do procesu tvorby, čímž ztělesněná kresba vzniká na průsečíku kresby a performance a nabývá podoby toho, co text označuje jako enstatickou (meditativní) kresbu.Výzkum využívá metodologii uměním podmíněného akčního výzkumu, v níž je každé umělecké dílo uchopeno jako samostatný výzkumný cyklus. Tři výzkumné cykly se vztahují k individuálním dílům zapojených umělců, zatímco jeden cyklus se zaměřuje na jejich kolektivní ztělesněnou kresbu. Výzkumný problém formuluje kooperativní přístup ke ztělesněné kresbě vycházející ze setkání čtyř umělců s odlišným akademickým zázemím, kteří reprezentují široké spektrum pojetí kresby jako uměleckého vyjádření. Prostřednictvím performativních akcí a společných diskusí autoři vytvářejí kolektivní interakce založené na pohybu a kresbě v dialogu s přírodními a architektonickými prostředími.