Prvky senzomotorické stimulace v jednotlivých stádiích distorze hlezna

Abstract

V bakalářské práci se nejprve věnujeme teoretickým východiskám hlezenního kloubu jako takového, popisujeme jeho strukturu, význam, kooperaci či funkci samotné nohy. Dále se zaměřujeme na problematiku poranění ligamentózního aparátu zmíněného hlezenního kloubu, ozřejmujeme jeho nejčastější příčiny, mechanismy vzniku či klasifikaci jednotlivých poranění. Podrobně popisujeme samotnou distorzi hlezna, co můžeme vidět po úrazu, do jakých stádií se dělí a jak vlastně se dá toto poranění funkčně léčit. Existuje mnoho metod, jež se dají využít během léčby, ale metoda senzomotorické stimulace, kterou studie popisuje a užívá, se jeví jako základ této léčby. Kvůli nesprávné diagnostice či ošetření, zanedbáním lékařské péče nebo opomíjením příznaků samotným pacientem velice často dochází ke vzniku chronické instability, jejímž řešením je až plastika fibulárních vazů, která hlezenní kloub patřičně zafixuje. Aby k operačnímu výkonu nemuselo dojít, zaměřujeme se právě na senzomotorický trénink. Z výsledků práce je patrné, že ačkoliv je metoda senzomotorické stimulace účinnou volbou terapie distorze hlezna, u těžkých forem distorze je zapotřebí delšího časového úseku, aby se terapie dala považovat za efektivní.