Moderní způsoby zpřístupňování archivních pramenů

Abstract

Tato práce poskytuje komplexní přehled o současném stavu a trendech v oblasti zpřístupňování archivních pramenů v České republice se zvláštním důrazem na využití digitálních technologií a moderních metodik. Archivní prameny jsou klíčové pro historický výzkum, vědecké studie a uchovávání kulturního a historického dědictví. Moderní technologie zvyšují jejich dostupnost a využitelnost pro badatelskou veřejnost. Hlavními činiteli v procesu zprostředkování archivních pramenů jsou archivy a jejich struktura v České republice, která zahrnuje Národní archiv, státní oblastní archivy, specializované a bezpečnostní archivy. Každý archiv má specifické úkoly a funkce, kterými přispívá k udržování a rozvoji národního archivního dědictví. Proces zpřístupňování archiválií začíná jejich výběrem a následnou evidencí. Oba tyto procesy jsou klíčové, neboť tvoří základ pro zpracování archiválie, tvorby archivní pomůcky, která zase vytváří základní podmínku pro zpřístupnění. Po výběru jsou archiválie evidovány v informačním systému NAD, který zahrnuje všechny stupně evidence České republiky. Archiválie jsou zpřístupňovány dvěma hlavními způsoby: prezenčně a dálkově. Prezenční zpřístupňování probíhá v badatelnách archivů za přísných podmínek ochrany archiválií, což se týká především analogových archiválií. Dálkové zpřístupňování zahrnuje digitalizaci a používání elektronických informačních systémů pro přístup k archivním materiálům. Digitalizované archiválie jsou zpřístupněny různými webovými aplikacemi daných archivů, jako například Digitální archiv Zemského archivu v Opavě. Problém nově vzniklých digitálních archiválií řeší projekt Národní digitální archiv, který ke zpřístupnění využívá Národní archivní portál a shromažďuje veškerou evidenci národního archivního dědictví, čímž plní centrální funkci. Pro oba typy zpřístupnění je zásadní podmínkou zpracování archiválií, což zahrnuje tvorbu archivních pomůcek. Tyto pomůcky nejen usnadňují badatelům vyhledávání a orientaci, ale jsou i nezbytné pro samotné zpřístupnění archiválií. V této práci je část věnována právě těm nejdůležitějším archivním pomůckám, jako jsou inventáře a katalogy. Závěr práce je věnován výsledkům procesu digitalizace, konkrétně příkladům toho, jak se archivy s tímto procesem vypořádaly a s jakými různými webovými aplikacemi pro zpřístupňování se můžeme v České republice setkat. Velmi dobře se s touto problematikou vypořádal Zemský archiv v Opavě, který svou aplikací Digitální archiv Zemského archivu v Opavě nabídl uživatelům takový výběr, který lze přirovnat k objednávce v e-shopu. Tímto způsobem ušetřil čas badatelům, zefektivnil přístupnost a zároveň, co je mnohem důležitější, ochránil archiválie pro budoucí generace.