Tafonomie žárových hrobů z pohřebiště doby římské

Abstract

Autoři, kteří se zabývají analýzou žárových hrobů, konkrétně prostorovou distribucí jednotlivých fragmentů, docházejí ke dvěma hlavním názorům. Zaprvé, spálené kosti byly do hrobu vysypány a není tedy možné usuzovat na intencionální ukládání ostatků v rámci anatomických celků (např. McKinley, 2009). A zadruhé, fragmenty v žárových hrobech tvoří hloučky kostí ze stejných částí těla. Můžeme tedy tvrdit, že pozůstalí odebírali fragmenty z hranice jednotlivě a skládali je do uren/hrobů v anatomickém sledu (např. Gonçalves et al., 2010; Rebay-Salisbury, 2010; Andre et al., 2013). Dalším, souvisejícím, tématem je otázka přítomnosti všech částí těla v hrobech. Existuje celá řada prací, které se zabývají fenoménem, že v žárových hrobech nacházíme pouze nereprezentativní množství kostí (McKinley, 1993; Liston, 2007; Duffy & MacGregor, 2008; Rebay-Salisbury, 2010). Na základě těchto zjištění můžeme usuzovat na selekci určitých částí těla, které byly pro pohřeb důležitější než ostatní. Tyto interpretace nám umožňují lépe pochopit vztah pozůstalých k zemřelým a usnadňují nám rekonstrukci pohřebního ritu. Za účelem analýzy prostorového uspořádání fragmentů a zastoupení jednotlivých částí těla bylo v rámci této práce prozkoumáno 5 žárových hrobů in situ z lokality Jevíčko-předměstí.