Některé zaniklé instituty zvykového práva českého středověku a jejich komparace se zahraničními prameny.

Abstract

Práce pojednává o dnes již zaniklých institutech středověkého trestního práva procesního, ale částečně se pokouší postihnout i jeho hmotněprávní úpravu. Jádrem práce je pojetí svodu, nároku a hlavy v českém právním prostředí, a doplněny jsou komparacemi s ostatními právními kulturami, jako jsou slovanské (ruské a jihoslovanské), anglosaské a frankoněmecké právní prostředí. Zdánlivě rozdílné právní kultury (zejména prostředí slovanské a anglosaské) však podávají obraz poměrně jednotného vnímání výše zmíněných institutů procesního práva trestního. Středověké společnosti měly tedy stejné hodnoty a stejnou potřebu tyto hodnoty chránit. Z našeho pohledu tyto hodnoty byly až drakonicky chráněny, ale je to jen první dojem, poněvadž pokud se do problematiky ponoříme hlouběji, shledáváme, že i z trestu smrti bylo možné se vykoupit, byť to byla eventualita pouze pro majetnější vrstvy společnosti. Dalším společným jevem byla i téměř shodná doba zániku či přeměny těchto institutů. Vesměs se neobjevují v době vrcholícího středověku, kdy se již plně rozvinuly složité společenské vztahy. Právě v této době již výše zmíněné instituty přechází z ryze soukromoprávní oblasti do oblasti veřejnoprávní. V okamžiku, kdy svod není již záležitostí soukromého zájmu, ale přistupují stále častěji do tohoto procesu veřejnoprávní instituce, svod ve své původní podstatě zaniká. Podobně je tomu i v případě hlavy, příhlavních peněz, wergeldu. U nároku je situace poněkud složitější, jelikož zde bylo několik významů tohoto institutu. Jeden z nich nárok ve smyslu žaloby z nactiutrhání, přežívá déle, než ostatní významy tohoto institutu. Nárok jako způsob infamace však v pozdějším pojetí již není spojován se ztrátou práv, jako tomu bylo původně. Práce neobsahuje zcela vyčerpávající údaje, jelikož to v množství pramenů, které pro sledovanou oblast existují, ani není možné. Ale pokouší se čerpat alespoň z těch, které výše uvedené instituty nejen obsahovaly, ale bylo z nich možné také vyčíst informace, které by pomohly více pochopit jejich původní obsah. Snad se alespoň částečně podařilo vytýčený úkol splnit a zároveň tak otevřít tuto problematiku dalšímu zpracování a doplnění.