Modifikace povrchu spálených kostí v závislosti na pre-kremační manipulaci s ostatky: experimentální studie

Abstract

Výzkumu tafonomie kostí v průběhu kremace se v minulosti věnovalo hned několik autorů (např. Baby 1954; Binford 1963; Thurman Wilmore 1981). V době nedávno minulé např. Shipman, Foster, Schoeinger (1984) Dokládal (1999). V současnosti to jsou především Thomson (2004, 2005, 2009) dále Uberlaker (2007) a Goncalves (2011). Každý z těchto jmenovaných badatelů využil ke svému studiu experimentu, při němž pálil lidské nebo zvířecí kosti a poté hodnotil množství faktorů, které alteraci kostí při kremaci ovlivňují. Kromě jiných se tyto studie zaměřily také na morfologii fraktur spálených fragmentů. V důsledku výše zmiňované problematiky pre-kremačního nakládání se zesnulými jedinci v archeologickém kontextu (např. Baby 1954; Binford 1963; Goncalves 2011) nebo také lékařsko-soudní praxi (např. Uberlaker 2007) při svých experimentech rozlišovali tři základní předkremační stavy kostí. Kosti pokryté měkkou tkání, kosti čerstvě zbavené měkké tkáně a kosti suché. U každé z těchto kategorií byl poté popsán daný typický lom, na jehož základě by měl být stav kosti před spálením bezpečně identifikován. Je velmi zarážející, že takřka polovina těchto pokusů skončila v opozici, k té druhé. Goncalves (2011) na to při svém experimentu upozornil a nastolil tak otázku do jaké míry jsou tyto závěry akceptovatelné.