How Czech Politicians and Parties Securitise Refugees: Comparing the MENA and Ukrainian Crises

Abstract

This comparative analysis scrutinises the distinctive features of the 2015 MENA and 2022 Ukrainian refugee crises in the Czech Republic, revealing notable differences in threat perceptions and stakeholder engagement while answering who was finally portrayed as the victim and by whom. Hence, the MENA crisis prompted EU-level action and migration system reform, and the Czech government was the leading securitisation actor; meanwhile, the Ukrainian crisis differs. Cultural and religious dimensions influenced negative perceptions of Muslim migrants, contrasting with the positive reception of Ukrainian refugees rooted in cultural affinities with the West rejection of Russian aggression. Despite that, during the Ukrainian case, the shift in threat perceptions from sovereignty to socio-economic concerns marked the latter. Our study shows that this was not done by the Czech government but by the opposition party groups. With a potential new MENA crisis on the horizon, both opposition and government persist in securitising migration. The 2025 parliamentary election is expected to spotlight migration, necessitating further exploration of evolving securitisation in Czechia.

Předložená analýza zkoumá charakteristiky uprchlických krizí z regionu Blízkého východu a severní Afriky v roce 2015 a z Ukrajiny v roce 2022 v českém kontextu a odhaluje zásadní rozdíly ve vnímání hrozeb i v zapojení klíčových aktérů. Studie rovněž odpovídá na otázku, kdo byl v jednotlivých případech prezentován jako oběť a kým. Krize v regionu Blízkého východu a severní Afriky vedla k akci na úrovni Evropské unie a k reformám migračního systému, přičemž hlavním aktérem procesu sekuritizace byla česká vláda. Ukrajinská krize se však v tomto ohledu výrazně liší. Kulturní a náboženské faktory ovlivnily negativní vnímání muslimských migrantů, což kontrastuje s pozitivním přijetím ukrajinských uprchlíků, jež bylo založeno na kulturní blízkosti k Západu a na odmítnutí ruské agrese. Přesto se v případě ukrajinské krize vnímání hrozby posunulo od otázky státní suverenity k socioekonomickým obavám. Naše analýza ukazuje, že tento posun nebyl iniciován českou vládou, nýbrž opozičními politickými subjekty. S ohledem na možnost nové krize v regionu Blízkého východu a severní Afriky zůstává sekuritizace migrace trvalým prvkem diskurzu jak ze strany opozice, tak vlády. Parlamentní volby v roce 2025 pravděpodobně znovu posunou téma migrace do centra politické debaty, což si vyžádá další zkoumání proměn sekuritizačních procesů v České republice.