Subsidiární úloha trestní represe a trestní právo jako prostředek "ultima ratio" v českém trestním právu

Abstract

Rigorózní práce se zabývá zásadou subsidiarity trestní represe a z ní vyplývajícím principem trestního práva jako prostředku ultima ratio v českém trestním právu. Popisuje jejich historický vývoj v českém trestním právu až po aktuální legislativní zakotvení v trestním zákoníku (§ 12 odst. 2 TZ). Zevrubně rozebírá problematické aspekty intepretace a aplikace daného institutu, ale též nejednotnost právní teorie a rozhodovací soudní praxe (včetně rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR), kterou se pokusily odstranit sjednocující a výkladová stanoviska k § 12 odst. 2 TZ vydaná po nabytí účinnosti TZ. V kapitole čtvrté je česká právní úprava srovnávána se zahraniční právní úpravou. Současně je v závěru práce věnován prostor pro vlastní hodnocení a zjištění ze strany autora, a vyjádření jeho návrhů de lege ferenda, které vyplývají ze zjištění učiněných k zásadě subsidiarity trestní represe a z ní vyplývajícího principu trestního práva jako prostředku ultima ratio v českém trestním právu.