Bezdružický zámek slovem a obrazem ve světle pramenů a literatury

Abstract

O zámku jako takovém pochází první zmínky zhruba okolo 13. století. V té době ho vlastnil rod Hrabišiců. Následným majitelem byl zakladatel rodu Harantů Bušek z Bezdružic. Za Kolovratů, kteří zde sídlili od roku 1390 - 1542, vznikla také tzv. větev Kolovratů z Bezdružic. Páni z tohoto rodu, byli v úzkém spojení s císařem Zikmundem a následujícím králem Jiřím z Poděbrad. Kolovratové získali pro Bezdružice status města a tím i právo na trhy, pranýř a šibenici. Za Jiřího dále byli občané obdarováni svobodným stěhováním, náhradou za robotní povinnosti. Za jejich působení také došlo k první přestavbě ještě tehdejšího hradu. Jejich dílem byla pravděpodobně již neexistující bašta a část hradního opevnění.Elpognarové odkoupili od Kolovratů panství roku 1542 a drželi ho do roku 1569. Panství rozšířili o Pačín, Polžice a Gutštejn. Avšak synové Hanuše Bezdružice velice rychle zadlužili, byly prodány rodu Švamberků. I přesto, že zde Elpognarové sídlili jen velice krátce, nechali rozšířit hradní celek. Od roku 1569 - 1659 vlastnili celé bezdružické panství Švamberkové. Jejich rodová smůla spočívala v tom, že umírali velice mladí, tudíž za jejich děti museli velice často rozhodovat poručníci. Hradní sídlo v Bezdružicích rozšířili o renesanční dvoupatrovou budovu, která byla umístěna již mimo hradby. Po rodech, kteří vlastnili Bezdružice jen krátce, což byli Hessensteinové, Stadionové či Berschlepové, nastupuje rod Löwensteinů. Panství vlastní od roku 1712 - 1945. Za jejich působení se panství rozšiřuje. Díky nim dostal zámek dnešní podobu, nechali přistavět střední část, čím otočili průčelí komplexu směrem k městu. Zámek si zvelebili i novou zahradou. Za Dominika Konstantina byly vybudovány nedaleké Konstantinovy Lázně, čím zajistil jejich budoucí prosperitu a návštěvnost. Již v tuto dobu byl zámek sídlem úřadů. Po skončení války a programu znárodňování byly Bezdružice Löwemsteinům zabaveny. Dále se zabývám stavebním vývojem zámku, ke kterému se vztahuje pouze jeden pramen. Záviselo pouze a jen na majitelích a jejich finančním zabezpečení a touze zámek zvelebovat. V poslední kapitole uvádím Kryštofa Haranta, který je dodnes v tomto kraji symbolem.