Úplatnost smlouvy jako podmínka pro poskytování specifické ochrany spotřebiteli

Abstract

Platná právní úprava se vyznačuje vysokou mírou ochrany spotřebitele, který uzavírá smluvní vztah s podnikatelem. Občanský zákoník prostřednictvím ustanovení upravujících spotřebitelské smlouvy transponuje příslušné unijní předpisy v oblasti spotřebitelského práva.Dle názoru autorky Česká republika tuto transpozici provádí nesprávně, neboť nezohledňuje principy unijní úpravy, která působnost ustanovení na ochranu spotřebitele vztahuje pouze na spotřebitelské smlouvy uzavírané úplatně.Občanský zákoník specifickou ochranu poskytuje rovněž spotřebitelům, kteří uzavírají s podnikatelem smlouvy bezúplatně. Tato konstrukce vede k řadě nežádoucích účinků. Za nejzásadnější z nich lze považovat nesoulad české právní úpravy s unijním právem, v praktické rovině je třeba zdůraznit neúměrnou administrativní a s tím spojenou finanční zátěž kladenou na podnikatele, který uzavírá se spotřebiteli bezúplatné smlouvy.Tento stav je v zásadním rozporu se zásadami evropského spotřebitelského práva, které se snaží o harmonizaci vnitřního trhu a poskytnutí právní jistoty nejen spotřebitelům, ale také podnikatelům poskytujícím přeshraniční služby. Opomenout nelze ani skutečnost, že spotřebiteli uzavírajícímu bezplatnou smlouvu sice náleží stejná zákonná práva jako spotřebiteli čerpajícímu služby úplatně, ale ze strany subjektů mimosoudního řešení sporů mu není umožněno řešení vzniklých sporů mimosoudní cestou.Autorka v příspěvku rozebírá dílčí argumenty svědčící pro závěr, podle něhož je transpozice unijních předpisů chránících spotřebitele provedena nesprávně, včetně praktických důsledků takového postupu a navrhuje možná řešení směřující k nápravě vzniklého stavu.

The current legislation is characterised by a high level of protection for consumers who enter into a contractual relationship with an entrepreneur. The Civil Code transposes the relevant EU consumer law provisions through provisions governing consumer contracts.In the author's opinion, the Czech Republic is not implementing this transposition correctly, as it does not take into account the principles of the EU legislation, which applies the consumer protection provisions only to consumer contracts concluded for consideration.The Civil Code also provides specific protection for consumers who conclude contracts with an entrepreneur without payment. This construction leads to a number of undesirable effects. The most significant of these is the inconsistency of Czech legislation with EU law, and on a practical level, the disproportionate administrative and related financial burden placed on entrepreneurs who conclude gratuitous contracts with consumers.This situation is fundamentally at odds with the principles of European consumer law, which seeks to harmonise the internal market and provide legal certainty not only to consumers but also to businesses providing cross-border services. Nor can it be overlooked that, although a consumer concluding a free contract is entitled to the same legal rights as a consumer receiving services for a fee, the consumer is not given the opportunity by out-of-court dispute resolution bodies to resolve disputes out of court.The author analyses the partial arguments supporting the conclusion that the transposition of EU consumer protection regulations has been incorrectly implemented, including the practical consequences of such a procedure, and proposes possible solutions aimed at correcting the situation.