S. Kierkegaard a nedůvěra v lidské poznávací schopnosti

Abstract

Tato diplomová práce nese název S. Kierkegaard a nedůvěra v lidské poznávací schopnosti a dotýká se otázek jako je např. hledání pravdy, subjektivismus i víra v Boha. Kierkegaard žil v období 19. Století a narodil se v Dánsku. Velký vliv na něj měl jeho otec, který ho přivedl ke křesťanství a ovlivnil i Kierkegaardovu psychologickou stránku. Kierkegaard studoval v Berlíně, kde se seznámil s učením Hegela, což bylo pro jeho filosofii také velmi důležitou událostí. Po studiu v Berlíně začala vznikat různá Kierkegaardova díla. Mezi ty nejdůležitější patří Buď-anebo a Filosofické drobky. Kierkegaard se stal jedním z hlavních představitelů iracionalismu. V jeho dílech se ukazuje Kierkegaardova silná náboženská stránka, subjektivismus a také jeho mínění o pravdivém poznání. Pro pravé poznání je důležitá emocionalita, vášeň a prožitek člověka. Člověk by měl být v centru pozornosti. Ve svém vývoji prochází třemi fázemi: estetickou, etickou a náboženskou. Kierkegaard velmi často kritizuje racionalismus, především Hegela. Rozum nebere Kierkegaard jako zdroj pravdivého poznání. Rozum a víru nelze podle něj spojit. Vrcholem víry je podle něj absolutní paradox. Není pro něj důležité poznávat objektivní svět, ale poznávat sama sebe a boha. Náboženství a subjektivismus jsou základy jeho filosofie. Kierkegaard byl existencionalistou. Pravda leží proto v JÁ a bez bytí není pravdy. Pro pravdivé poznání je proto nutná subjektivita, víra a existence.