Kdy byl svět ještě v pořádku? Pohádka o zlatém věku jako nebezpečná droga

Abstract

Ze všech stran se na nás valí záplava špatných zpráv, nebo alespoň obavy z budoucnosti. Jisté je, že se vše mění a nic již nebude jako kdysi. Ti, kdo se snaží vyvolat dávný zlatý věk, ve skutečnosti otevírají brány nepříteli. Touha po minulosti se jeví jako infantilní snění. Idealizace minulosti spojuje komunisty, neonacisty a konzervativní křesťany, každý si promítá do dávných nezkažených dob své sny, ale je to stále stejný sebeklam. Jednoduchými vyprávěnkami jsou například historky o tajných tunelech pod Kyjevem, v nichž jsou mučeny unesené děti, nebo mýtus o blažené říši, kterou vybudovali před miliony let ruští osadníci na Krymu a pak byli vyhnáni židovskými Chazary. Superkonspirace nazvaná QAnon se vyznačuje stejným dětinským černobílým a mytologickým viděním světa.

A flood of bad news, or at least fears about the future, is pouring in from all sides. What is certain is that everything is changing and nothing will ever be the same again. Those who seek to evoke the golden age of old are in fact opening the gates to the enemy. Longing for the past seems like an infantile daydream. The idealization of the past unites communists, neo-Nazis and conservative Christians, each projecting their own dreams onto the unspoiled past, but it is still the same delusion. Simple narratives are, for example, stories about secret tunnels under Kiev where kidnapped children are tortured, or the myth of a blissful empire built millions of years ago by Russian settlers in the Crimea and then driven out by Jewish Khazars. A superconspiracy called QAnon features the same childish black and white and mythological vision of the world.