Problematická podoba vestfálského systému států na Blízkém východě

Abstract

Situace na Blízkém východě má již po několik desetiletí významný bezpečnostní vliv nejen na okolní oblasti, ale dosahuje i globálního významu. Z tohoto důvodu je Blízký východ předmětem řady výzkumů a bádání. V současné vědě panuje přesvědčení, že původní evropská podoba vestfálského uspořádání států se postupně rozšířila do celého globálního systému. Tento text přistupuje kriticky k tomuto většinovému diskurzu, když se snaží nalézt rozdíly mezi vestfálským a blízkovýchodním systémem států. V první teoretické části je na základě historické analýzy vytvořen koncept původního vestfálského systému s důrazem na jeho systémové funkce a strukturu. Tento koncept je následně aplikován na blízkovýchodní realitu mezi lety 1945 a 2010. Stabilizační funkci systému lze nejlépe rozpoznat v okamžicích největší nestability. Proto text sleduje chování systému v případech mezistátních konfliktů. V teoretické části, která se věnuje vestfálskému konceptu docházím ke zjištění, že princip, podle kterého se strukturoval vestfálský systém byla legitimita suveréna vyplývající ze zajištění bezpečnosti vlastního území. Dle tohoto principu se následně strukturoval vestfálský systém států a rozvinuly se vnitřní procesy jako státní zájem v bezpečnostním smyslu, princip nevměšování, vyvažování moci, schopnost uzavírat pragmatické koalice apod. Vnitřní struktura vestfálského systému byla decentralizovaná. Pokud tento koncept aplikujeme na blízkovýchodní realitu, zjistíme, že řada těchto stabilizačních procesů je v systému blokována, nebo omezována především ideologickými pozicemi jeho aktérů. Státy často nejednají v zájmu zajištění bezpečnosti vlastního území. Významný vliv hraje již samotné formování blízkovýchodního systému, který se vytvářel na principu odporu vůči vnějšímu vlivu. Vestfálský systém byl ve své době naprosto autonomní. Naproti tomu systém států Blízkého východu vzniká a rozvíjí se v prostředí již rozvinutého globálního systému. Jedná se tedy o subregion, na jehož vývoj má zásadní vliv jeho okolí a ve sledovaných případech zejména bipolární soupeření světových mocností. V závěru text dochází ke zjištění, že není vhodné o systému států na Blízkém východě přemýšlet jako o vestfálském, protože se tyto systémy liší svou strukturou i vnitřními funkcemi. Nahlížení na blízkovýchodní systém států jako na vestfálský může vést k zavádějícím očekáváním o jeho chování a může zkreslovat naši představu o jeho funkcích.