Národní prostor a krajina jako zdroj národní identity (Na příkladu jedinečného přírodního fenoménu: řeky Vltavy)

Abstract

V současné historiografii a etnologii (antropologii) je v poslední době frekventovaným tématem prostor. V této souvislosti se hovoří dokonce o tzv. prostorovém obratu. Zkoumání prostoru je důležité i v případě analýzy národních hnutí. Teoretici národa a nacionalismu se totiž shodují v tom, že příslušníci národa nejenže žijí v určitém prostoru, ale také si ho specifickým způsobem přisvojují. Vlastní národní teritorium nabylo na významu v 19. století, v éře utváření moderních evropských národů. V českém případě se tak stalo v šedesátých letech 19. století, v době druhého národně politického jara, kdy již můžeme mluvit o úspěšné transformaci českých národních snah do národního hnutí. Právě v této době byla také konstruována, po prvních nábězích z revolučních čtyřicátých let, éry prvního národně politického jara, většina národních atributů, včetně národní krajiny. A právě ta měla schopnost povyšovat národní prostor na domov. V národním společenství panovala představa, že národní krajina má schopnost odrážet pomyslnou duši národa a jeho mentalitu, tedy způsob myšlení a chování. Českou národní krajinu lze charakterizovat jako vlídnou, vyvolávající pocit blízkosti. Za její typický rys lze označit střídání luk, lesů a vodních toků. Místo dramatických horských scenérií či motivů moře, evokujícího dálku a nekonečnost, jsou pro ni typické pahorky. Důležitou složkou národní krajiny byly také vodní toky: vedle jezer i řeky. Pro některé národy mělo prvořadou důležitost moře, naopak pro pozdější mořeplavecké a pro suchozemské národy byly však z hlediska národní mytologie stejně důležité jako moře řeky. Pro český národ plnila úlohu národní řeky Vltava. Suchozemský český národ ve Vltavě viděl dokonce náhražku za moře. Vltava se stala i jakousi spojnicí („tepnou“) českého venkova s Prahou. Již ve druhé polovině 19. století začala Vltava, řeka protékající významnými českými městy, kolem hradů a zámků, symbolizovat českou dějinnou paměť. Nebyla jen obyčejným vodním tokem, ale živoucí bytostí nadanou schopností rozpomínat se na slavné i traumatizující okamžiky českých dějin. Po vzniku republiky se bývalá říšská řeka stala řekou státní. Prvorepublikoví inženýři do ní projektovali své budovatelské ambice. V období druhé republiky a protektorátu Čechy a Morava Vltava symbolizovala osud českého národa, připraveného po Mnichovu o pohraniční území s prameny řek a horami. Během protektorátu pak došlo k zabrání části pravého břehu Vltavy od Brunšova (dnes Praha – západ) k Sedlčanům jednotkami SS. Krajina jako palimpset však symbolizovala trvání reálně ohroženého českého národa v dějinném čase, a tak poskytovala národní společnosti útěchu. Po osvobození Československa v květnu 1945 se znovu vrátila doba budovatelského optimismu a megalomanství. Přikročilo do k dostavbě vltavské kaskády. Po výstavbě Lipna (1951 – 1959), Slapské přehrady v roce 1955 přišlo na řadu v roce 1960 vodní dílo Orlík, Šumavské moře. Zdá se však, že se ze společnosti postupně vytrácel pocit národní hrdosti. Vltava se tak stala spíše symbolem znečištěného životního prostředí. Právě znepokojivý stav životního prostředí se však stal jednou z hlavních motivací k politickospolečenské změně v roce 1989.The notion of space has recently been a frequent topic in contemporary historiography, ethnology and anthropology. The examination of space is also important in the analysis of nationalmovements. Theorists specializing in this field agree that members of a nation not only live in acertain space, but also appropriate it in a specific way. National territory itself became importantin the 19th century, the era when modern European nations were formed. The national community generally believed that the national landscape had the capacity to reflect the notional soulof the nation and its mentality, that is, its way of thinking and behaving. For the Czech nation,the Vltava River fulfilled the role of national river. The land-locked Czechs even saw the Vltavaas a substitute for the sea. The Vltava also became a kind of artery linking the Czech countryside and Prague. By the late 1800s, the Vltava, a river flowing through important Czech towns,past castles and chateaus, had already begun to symbolize Czech historical memory. After theestablishment of the Republic, the former imperial river became a national river. The nationalaspirations of First Republic engineers are evident in their construction designs. In the period ofthe Second Republic and the Protectorate of Bohemia and Moravia, the Vltava symbolized thefate of the Czech nation, deprived after the Munich Agreement of its borderland headwaters andmountains. After the liberation of Czechoslovakia in May 1945, the era of optimistic nationalconstruction and megalomania returned again. Work was renewed to complete the Vltava Cascade. However, it seems that the sense of national pride gradually disappeared from society. TheVltava thus became more a symbol of the polluted environment. However, the alarming state ofthe environment became one of the main drivers of the political and social change in 1989.