ZDÁ SE, ŽE NANEJVÝŠ PEČLIVÉ A KULTIVOVANÉ ŘEMESLNÉ PROVEDENÍ JE NA VYMŘENÍ / L. SUTNAR

Abstract

Stejně jako je lidské oko zvané branou do duše člověka, je pro mne okno též jakousi pomyslnou branou do duše budovy. Má duše prochází hlubokým emocionálním kolapsem ze soustavného týrání a postupné devastace. Utápím se v depresích, úzkostech a slastné světlo na konci tunelu zatím v nedohlednu. V zubožených ruinách vidím zhmotněné kopie své duše. Chvácena destrukcí chci zobrazit, jak se na letmý prvý pohled může zdát, že nanejvýš pečlivé a kultivované řemeslné provedení je na vymření, jak z dokonalého, propracovaného tvarosloví působením vlivů vnějších vznikne troska. Jak krásná, pečlivá a kultivovaná může být destrukce. Pojala jsem tuto práci jako možnost osobní terapie. Plně si uvědomuji, že každý z nás ve svém životě prochází jistým bojem a všichni máme bolesti, kterým čelíme. Má práce reaguje na přirozené stárnutí a rozpad, jímž si všichni procházíme. Začíná zrodem a blíží se konci. Ukazuje, že i ve tmě je stále vůle žít.