Současné hřbitovy na Domažlicku - příspěvek k archeologii modernity

Abstract

Během věků se způsob pohřbívání a rituály s ním spojené mnohokrát měnily. V jakékoliv době jim však nemůžeme upřít víru či náboženství s tím spojené. Fenoménu smrti a pohřbívání se věnuje mnoho badatelů, ať se již jedná o období pravěku, starověku či středověku. Na toto téma bylo již napsáno nepřeberné množství článků, populární i odborné literatury. Proto jsem se zaměřila na období, které pro archeology zatím není příliš přitažlivé, a to novověk, respektive moderní dobu (modernitu). Novověké hřbitovy lze studovat z různých úhlů. Zajímavé je sledovat jejich sociální topografii. Dále je možné studovat například rozložení pohřbů na každém jednotlivém pohřebišti, vyšší úrovní je pak srovnávání jednotlivých pohřebišť mezi sebou. Na úrovni pohřebiště lze řešit zejména otázku, zda byli zemřelí ukládáni na ploše hřbitova náhodně, či zda zde existovala nějaká pravidla. Právě s tímto aspektem se potýkám ve své diplomové práci, jejímž tématem jsou současné hřbitovy na Domažlicku. Hlavním cílem je zachycení současné podoby pohřebních areálů z hlediska prostorové organizace, podoby náhrobků a jejich ikonografie, které vypovídají o proměnách společnosti v moderní době. Ústředním tématem je odraz odsunu původního obyvatelstva německé národnosti v některých částech okresu po roce 1945. V obcích na Domažlicku, které byly v letech 1938 - 1945 odtržené od Československa, lze pozorovat různé způsoby chování vůči původním hřbitovům. Nachází se zde hřbitovy částečně vyčištěné od původních hrobů, které jsou stále využívány k pohřbívání (Všeruby, Poběžovice, Hyršov, Nemanice), nevyužívané a zpustlé (Maxov, Šitboř), výlučně s českými hroby (Klenčí, Trhanov), ale také hřbitovy, které se stále využívají a jsou zde vedle sebe české i německé hroby, a to ty původní i nové (Folmava). Zdá se, že na to, v jakém jsou stavu, má velký vliv, jaké procento obyvatel bylo v obcích zastoupeno občany německé národnosti a v jaké oblasti se nachází. Respektive, zda obec byla, či nebyla ovlivněna vybudováním Železné opony. Hřbitovy v těchto obcích byly minimálně do roku 1989, než došlo k uvolnění hranic, ve velmi špatném stavu. V posledních letech dochází k obnově těchto hřbitovů, často i za účasti bývalých německých obyvatel nebo jejich potomků.