Zátěž učitelky v prostředí základní logopedické školy

Abstract

Ve své práci jsem se zaměřila na to, jak se dlouholetá praxe učitelky, která působí na základní logopedické škole, projeví při jejím pohledu na sebe samu. Především jestli dlouholetá praxe měla vliv na plnění role učitelky, popřípadě zda došlo k prohloubení sociálního cítění u komunikační partnerky. Při výkonu profese učitelky je nesmírně důležité si uvědomit, že nejenom samotní učitelé mají nesmírný vliv na své studenty, ale i studenti do určité míry ovlivňují své učitele, především v oblasti sebereflexe. Protože se jedná o výzkum jedné osoby, empirickou část jsem realizovala za pomoci osobní případové studie. Ta je svými charakteristikami řazena do oblasti kvalitativního výzkumu. Data jsem získala na základě tří rozhovorů inspirovaných fenomenologickou metodou a tří zúčastněných pozorování. Nebylo složité utvořit výzkumný vzorek, protože se jedná pouze o jednu osobu. Ta ovšem musela splňovat kritérium, které zahrnovalo praxi v oboru v minimální době trvání deseti let. Výzkum ukázal velice zajímavé a pro mě neočekávané výsledky. Jak se ukázalo, zásadní vliv na roli komunikační partnerky má skladba třídy a bezproblémový kontakt s rodiči studentů. Pokud něco není v souladu po delší dobu, výrazně se to projeví na její psychice. Zmíněný nesoulad jí přivádí až do extrémní situace, ve které má komunikační partnerka pocit, že vykonávaná profese balancuje na hranici s její psychickou odolností. Ve světle těchto okolní zvažovala i o zanechání povolání učitelky. Z výzkumu také vyplynulo, že práce se žáky zvyšuje její sociální cítění a úspěšnost svého povolání hodnotí prostřednictvím úspěšnosti svých žáků.