Doktrína Ústavního soudu ve vztahu k evropskému právu

Abstract

Cílem této práce je komplexní analýza judikatury Ústavního soudu, která se zabývá vlastnostmi evropského práva, jeho působením na vnitrostátní právo a jejich vzájemným vztahem. V práci se nejprve se zabýváme výkladem používaných pojmů a definujeme nejdůležitější principy evropského práva a jeho působení na území členských států tak, jak je ve své judikatuře zformuloval Soudní dvůr Evropské unie. Jako pomyslnou druhou dimenzi vztahu práva evropského s právem národním stručně rozebíráme přístup vybraných národních soudních institucí, oprávněných k závaznému výkladu těchto otázek. Stěžejní je pro nás přístup Ústavního soudu ČR k otázkám evropského práva, jejichž zodpovězení se od něj po vstupu ČR do EU očekávalo. Postupně jsou rozebírány otázky zakotvení evropského práva v českém právním řádu, otázka účinků evropského práva uvnitř českého právního řádu a limitů, které vůči nim Ústavní soud vytváří, otázka zda se kvantitativně či kvalitativně změnil ústavní pořádek vstupem ČR do EU, otázka přístupu Ústavního soudu k institutu předběžné otázky v evropském právu a otázka posunu v chápání pojmu státní suverenity. Z materiálního i formálního hlediska rozebíráme také první případy předběžné kontroly ústavnosti mezinárodních smluv, které náš ÚS řešil ve věci Lisabonské smlouvy. Zabýváme se velmi překvapujícím nálezem ÚS z poslední doby. Závěrem shrnujeme určité obecné principy týkající se vztahu ústavního a evropského práva, které lze z judikatury Ústavního soudu dovodit.