Etnosociální procesy v českém pohraničí - oblast Nejdecka

Abstract

Práce se zabývá tématem česko-německých vztahů v českém pohraničí a jejím cílem je interpretace lokálních etnosociálních procesů a vývoje demografického složení obyvatelstva v západní části Krušných hor, v oblasti Nejdecka. Jedná se o region, ve kterém došlo po druhé světové válce k zásadní změně etnické skladby obyvatelstva. Německy mluvící obyvatelé byli nuceni odejít a oblast byla postupně znovu obydlena lidmi z vnitrozemí Čech, ze Slovenska, Maďarska nebo Slezska. Práce se snaží interpretovat postoj místních obyvatel k jmenované lokalitě, dále pak vzájemný postoj, který vůči sobě zaujímali Češi a Němci v průběhu času. Na základě historických pramenů popisuje místní meziválečné zvyky a tradice. Pozornost je věnována dnešnímu společenskému a kulturnímu životu v Nejdku. Data byla získána z historických pramenů (dobová periodika, místní kroniky), z již zaznamenaných promluv pamětníků meziválečného období, z autobiografických knih a v jednom případě bylo provedeno narativní interview. Materiál vztahující se k současnosti byl získán zúčastněným a nezúčastněným pozorováním a z lokálních periodik. Analýzou bylo zjištěno, že do roku 1918 byla pro zdejší obyvatele důležitější vlastní příslušnost k místní komunitě, náboženské vyznání, sociální vazby a hospodářská situace než-li jejich národní příslušnost. Specifickým znakem jejich identity bylo nejdecké nářečí. Svou německou národnost začali intenzivněji vnímat až po nezdařeném pokusu o zřízení Rakousko Německého státu a vzniku Československa, jehož součástí se nedobrovolně stali. První Češi začali přicházet do oblasti po roce 1918. Jejich výchozí postavení národnostní menšiny v jinak německém regionu nebylo snadné. Česká komunita vynaložila veškeré úsilí, aby se stala platnými nejdeckými občany. Vztahy mezi Čechy a Němci byly v letech 1939-1945 poznamenány válkou. Němci, kteří byli nuceni po roce 1945 opustit Československo a odejít do Bavorska, se již záhy spojili a začali aktivně spolupracovat na tom, aby byla zachována jejich nejdecká historie. Němci, kteří zůstali v poválečném Československu, volili strategii stažení se do sebe a asimilovali se do majoritní české společnosti. Doosídlené obyvatelstvo si do oblasti přineslo vlastní zvyky a tradice, které byly postupem času a vlivem socialistické výchovy ve školách transformovány do podoby, kterou můžeme nalézt nyní. Po roce 1989 vznikaly občanská sdružení a spolky, které navazovaly na meziválečnou tradici.