Kardiální troponin - stanovení a klinický význam

Abstract

Tato bakalářská práce se zaměřuje na hodnocení prognostického významu hladin kardiálního troponinu T a mozkového natriuretického peptidu u pacientů po infarktu myokardu a s chronickým srdečním selháním a jejich vlivu na délku přežití. Teoretická část práce se věnuje akutnímu koronárnímu syndromu, diagnostice akutního infarktu myokardu a jeho etiopatogenezi, dále jednotlivým biomarkerům stanovovaným pro potvrzení této diagnózy. Praktická část se opírá o analýzu klinických dat získaných od 130 pacientů. 1. skupinu tvořili pacienti, kteří prodělali infarkt myokardu, v době analýzy byli bez klinických potíží a docházeli na kontroly do kardiologické ambulance II. interní kliniky LF UK a FN v Plzni. 2. skupinu tvořili pacienti sledovaní v kardiologické ambulanci I. interní kliniky LF UK a FN v Plzni pro chronické srdeční selhání s hodnotou ejekční frakce levé srdeční komory 35 %. Hladiny kardiálního troponinu T a mozkového natriuretického peptidu byly měřeny v roce 2010-2011 a jejich vztah k přežití byl statisticky vyhodnocen v roce 2024. K vyhodnocení dat byla použita Kaplan-Meierova analýza přežití. Výsledky studie ukazují, že pacienti s vyššími hladinami těchto biomarkerů vykazovali statisticky významně kratší dobu přežití.