Kolektivní a individuální paměť členů sokolské organizace

Abstract

Pamětníky Sokola lze uvést jako příklad skupiny s bohatou tradicí, jež v minulosti disponovala velkým společenským významem. Zároveň Sokolové slouží jako vzor společensky dlouhodobě stigmatizované a neuznané skupiny, jež v současné době čeká na svou společenskou rehabilitaci. Zrušení Sokola automaticky neznamenalo vymření sokolů a zánik sokolství. Individuální sokolské paměti, konstruované propojením sokolského členství s členstvím v jiných sociálních skupinách, tak výrazně neproměněné kontinuálně přetrvávají v čase. Osobní vzpomínky zůstaly zachovány prostřednictvím individuální identifikace bývalých členů se sokolskými ideály a způsoby jednání. Vlivem zákazu Sokola došlo k fragmentaci jednotné kolektivní sokolské paměti a k jejímu přetrvání ve formě variant původní paměti sdílených sokoly v rámci menších společenství. K uchování fragmentované kolektivní paměti napomohla osobní setkání v rámci soukromého prostoru a udržování kolektivní sokolské identity. Význam sokolství v české společnosti přesto oslabuje vlivem působení několika negativních faktorů. Rozvoj Sokola je tak v současnosti téměř srovnatelně ohrožen jako v době, kdy byla organizace zakázána.