Zvláštní vztah po pádu Sovětského svazu

Abstract

Proměna světového řádu po pádu SSSR postavila USA do pozice globálního hegemona. Podle neorealistů je vzájemná spolupráce mezi státy vnímána jako dočasný jev, který má své důvody a limity. Proto se naskytuje domněnka, že se britsko-americký zvláštní vztah v postbipolární éře odvíjí od existence globální mocenské dominance Spojených států. Vzhledem k současné debatě o úpadku moci Spojených států se také nabízí otázka kontinuity britsko-amerických vztahů. Tato práce se zabývá vývojem britsko-amerických zahraničně-politických vztahů v kontextu neorealistické alianční teorie od uvedení tohoto konceptu v podobě Churchillovo interpretace "zvláštního vztahu". Zkoumám britsko-americké vztahy v období studené války a následné postkomunistické éře až po současné projevy úpadku moci Spojených států. Zaměřuji se na podstatu zvláštního vztahu z pohledu obou aktérů v uvedených obdobích. V samostatné části také analyzuji případy společného aliančního působení po konci studené války, během čtyř "velkých válek". Tyto války se odehrály v Iráku, Kosovu, Afghánistánu a znovu v Iráku. V kontextu neorealistické teorie o limitech vzájemné spolupráce mezi státy se práce také zabývá úpadkem americké moci a případem britského zamítnutí podpory US intervence v Sýrii v roce 2013. Zabývám se otázkou zda má úpadek americké moci vliv na změnu britské zahraniční politiky a zda případ britského parlamentního hlasování ohledně Sýrie demonstruje tento rozchod US-UK vztahů v oblasti zahraniční politiky s možným poškozením existujícího zvláštního vztahu.