Motivace politik států k jadernému zbrojení/odzbrojování

Abstract

Hlavním cílem diplomové stručně práce je snaha zdokumentovat motivace politik vybraných států k získání či vzdání se necivilního jaderného programu, respektive jaderných zbraní, a to analyzováním jich skrze nadefinované teorie, zabývající se proliferační problematikou. V práci vymezuji tři skupiny států jaderný klub; země, které nepřistoupily k NPT a vlastní jaderné zbraně; a skupinu států, jež se dobrovolně jaderného arzenálu vzdaly. V rámci těchto skupin jsem stručně představila historický vývoj jaderného programu v jednotlivých zemích a následně jsem vybrala země, u kterých jsem v praktické části zkoumala motivace k proliferaci. Stěžejní teorií práce je neorealistická koncepce Kennetha Neala Waltze, skrze kterou, jak v práci postupně dokazuji, lze do značné míry objasnit proliferační rozhodnutí převážné většiny, ne-li všech států, čímž v práci dokazuji stálou relevanci této koncepce. Ovšem kvůli multikauzalitě faktorů ovlivňujících proliferační rozhodnutí, se práce snaží zprostředkovat vysvětlení proliferace i skrze další proliferační teorie, a tím přidat další úhly pohledu na danou problematiku. V praktické části, věnující se analýze motivací proliferačních rozhodnutí, jsou za skupinu jaderného klubu analyzovány USA a SSSR; za skupinu zemí, vlastnících jaderné zbraně a nepřistoupivších k NPT, jsou analyzovány Indie a Pákistán, a za skupinu zemí, jež se jaderného arzenálu vzdaly, jsou analyzována neproliferační rozhodnutí Ukrajiny. Dále je součástí praktické práce představení NPT, jako páteře mezinárodního režimu nešíření jaderných zbraní. V závěru práce jsou porovnány proliferační motivace vybraných zemí v rámci nadefinovaných skupin se zaměřením na podobnosti či případné odlišnosti. Rovněž je v závěru zhodnocen význam mezinárodního režimu nešíření jaderných zbraní a nastíněny jeho možné budoucí slabiny.