Postavení a úloha polského Ústavního soudu v dělbě moci

Abstract

Ústavní soudnictví plní v systému dělby moci demokratických právních států významnou úlohu. Z tohoto důvodu dění okolo ústavního soudnictví v Polsku v posledních několika letech vyvolalo řadu otázek, na které se tato práce pokouší odpovědět. Zejména hodnotí, jak se toto dění promítlo do současného postavení polského Ústavního soudu v systému dělby moci, přičemž vedle tohoto obsahuje také historický exkurz či hodnocení současné platné právní úpravy, např. otázky složení soudu a záruk nezávislého rozhodování tohoto orgánu. Úlohou polského Ústavního soudu je plnit roli ochránce ústavnosti, právního státu a základních práv a svobod. Zvláště významná je jeho role negativního zákonodárce, kdy je oprávněn rozhodovat o souladu normativních právních aktů s ústavou. V průběhu posledních dvou let se však hned několikrát změnila právní úprava, respektive zákon, který upravuje specifika řízení před tímto soudním orgánem, což se promítlo do jeho rozhodovací činnosti. Zásadní otázkou se také stal spor o obsazení polského Ústavního soudu, kdy v této věci apelovala na orgány Polské republiky Evropská komise a Rada Evropy. Práce tedy dále zaznamenává průběh těchto událostí, přičemž ty nejvýznamnější z nich posuzuje z pohledu práva, a zároveň se snaží nastínit přijatelná východiska, která by zajistila stabilitu systému dělby moci, respektive by zajistila stabilitu pozice Polského ústavního soudu a chránila by ji proti zásahům moci zákonodárné a výkonné.