Současné hřbitovy na Domažlicku - příspěvek k archeologii modernity

Abstract

V průběhu věků se způsob pohřbů a rituálů s ním spojených mnohokrát změnil. Nemůžeme jim však popřít víru nebo náboženství s ním spojené. Mnoho učenců se věnuje fenoménu smrti a pohřbů, ať už jde o období prehistorické, starověku či středověku. Na toto téma již bylo napsáno mnoho článků a odborné literatury. Proto jsem se zaměřila na období, které není tak populární pro archeologii - a to novověk, respektive moderní dobu (modernitu). Novověké hřbitovy lze studovat z různých hledisek. Je zajímavé sledovat jejich sociální topografii. Je možné studovat rozložení pohřbů na každém jednotlivém pohřebišti. Je možné sledovat, zda byl zemřelý umístěn na území hřbitova náhodně, nebo existovaly nějaká pravidla. Archeologie modernity se zabývá především nejmladší částí naší historie, tedy zhruba 19. a 20. století. Pro tento úsek dějin stále existuje mnoho pramenů, jako jsou např., různé dokumenty, nemovité památky či výpovědi a vzpomínky pamětníků. Těmi se obvykle zabývají antropologové nežli archeologové, ovšem pro archeologii modernity jsou tyto prameny také velmi důležité . Archeologie modernity (jak je nejčastěji nazývána) je pěstována především ve Španělsku a Spojeném království. Španělská archeologie se zabývá především občanskou válkou a následným frankistickým režimem, v Británii je pak největší pozornost věnována archeologii industriální. U nás v Čechách je prezentována především studiem zaniklých vesnic v pohraničí a archeologií konfliktů. Tato disciplína se zabývá pozůstatky politických, vojenských, náboženských a civilních střetů v minulosti. V poslední době se tento termín často užívá při výzkumech lokalit z 20. století. Do archeologie konfliktů lze zařadit také výzkum bývalých sudetských hřbitovů.

Právě touto problematikou se zabývám ve své diplomové práci, jejímž tématem jsou současné hřbitovy na Domažlicku, na nichž byl proveden nedestruktivn výzkum. Hlavním cílem je zachytit současnou podobu pohřebiště z hlediska prostorové organizace, tvaru náhrobků, které odrážejí změny společnosti v moderní době. Ústředním tématem je odraz odsunu německého obyvatelstva v některých částech okresu po roce 1945. Z výzkumu vyplývá, že v obcích na Domažlicku, které byly v letech 1938 - 1945 odtržené od Československa, lze pozorovat různé způsoby chování vůči původním hřbitovům. Nachází se zde hřbitovy částečně vyčištěné od původních hrobů, které jsou stále využívány k pohřbívání (Všeruby, Poběžovice, Hyršov, Nemanice), nevyužívané a zpustlé (Maxov, Šitboř), výlučně s českými hroby (Klenčí, Trhanov), ale také hřbitovy, které se stále využívají a jsou zde vedle sebe české i německé hroby, a to ty původní i nové (Folmava). Zdá se, že na to, v jakém jsou stavu, má velký vliv, jaké procento obyvatel bylo v obcích zastoupeno občany německé národnosti a v jaké oblasti se nachází. Respektive, zda obec byla, či nebyla ovlivněna vybudováním Železné opony.