Řecká archaická antropologie - Autonomie člověka v homérském světě, vliv bohů a prostředí

Abstract

Tématem diplomové práce je autonomie člověka v homérském světě, vliv bohů a prostředí. Práce popisuje homérský svět jako první souvisleji zachovaný koncept perspektivy evropského člověka. Zaměřuje se na mytologickou vrstvu i božstva a analýzu konkrétních lidských situací v Homérových eposech. Nejprve se práce zabývá problematikou homérské otázky. Při popisu homérského světa byl jako výchozí bod zvolen popis Achilleova štítu. V práci jsou představeny charakteristiky vybraných božstev, homérského člověka i hrdiny. V rámci vybraných lidských situací je sledován hněv jako zástupná emoce se zaměřením na tři řecké výrazy pro hněv, přičemž je ukázána jejich rozdílnost. Jsou uvedeny situace, v nichž hněv vzniká, a sledujeme, za jakých okolností pomine. Tím se práce plynule dostává k otázce autonomie člověka. Autonomie člověka v homérském světě je porovnávána s novověkou představou autonomního subjektu. Práce se věnuje vybraným filosofům, kteří se otázkou subjektu zabývali. Počátek novověké představy "já" je spojen s Descartem, který posunul subjektivitu do centra pozornosti a založil perspektivu "já" vědomého si sebe sama z pohledu první osoby. Na Descarta navázali Locke a Hume, jejichž pojetí je také přiblíženo. Z doby osvícenství byli jako představitelé filosofie "já" vybráni Rousseau a Kant, na něž navazujeme představiteli klasické německé filosofie subjektu Fichtem a Heglem. Abychom mohli ukázat konkrétní srovnání konceptů, vybrali jsme dva filosofy J. Locka a J. G. Fichteho, jejichž pojetí "já" je porovnáváno s konceptem homérského člověka.