Vznik Polského státu a utváření jeho východních hranic v letech 1918 až 1921

Abstract

Znovuobnovením polského státu v roce 1918 vyvrcholily snahy několika generací polských elit o získání samostatnosti pro polský národ. První světová válka se stala katalyzátorem událostí a její výsledky se staly jedním ze základních předpokladů pro konkrétní úvahy o polské státnosti. Samotná podoba a forma obnoveného státu však zůstávaly i v době vyhlášení otázkou bez jasné odpovědi. Právo polského národa na sebeurčení bylo chápáno napříč polskými elitami poměrně rozdílně ve vztahu ke státnímu zřízení a geografickému rozsahu možného polského státu. Představy o vnitřním uspořádání nakonec vyústily ve vznik republiky. Úvahy o stanovení hranic vycházely z hranic historických, ale naprosto zásadní byla otázka práva národů na sebeurčení (prosazovaná na konferenci v Paříži), a stejně tak důležitá byla i otázka sousedních států a jejich představ o vytyčení hranic. Polsko se ocitlo ve složité situaci. Ve snaze prosadit své představy, nároky a zájmy v otázce hranic a logicky následujícímu protitlaku okolních zemí byl v prvních letech polský stát v několika vojenských konfliktech se svými sousedy. Tento fakt posléze výrazně determinoval mezinárodní situaci polského státu a promlouval i do situace vnitropolitické. V obou případech po celé meziválečné období. Práce si klade za cíl přiblížit proces utváření východní hranice obnoveného polského státu v letech 1918-1921. Primárně budou analyzovány polské ambice v souvislosti s geografickým rozsahem státu a limity, jichž tyto ambice dosáhly v místním, mezinárodním a vojenském kontextu ve vztahu k východní hranici státu. Stěžejní otázky práce se týkají tehdy existujících východisek a možností pro ustavení hranice. V první řadě se zaměříme na postup samotného vytyčení hranice. Dále nastíníme míru její možné politické i vojenské obhajitelnosti v následujících letech. Zodpovíme také, do jaké míry byla nevyhnutelná její revize v následujících letech. Základním metodologickým východiskem při práci bude historická analýza literatury, příspěvků z konferencí a dalších shromážděných materiálů, které se věnují vnitropolitické, mezinárodní, vojenské i hospodářské situaci polského státu v letech 1918-1921. Pro kontext a pochopení celé problematiky je potřeba do zkoumaného období zahrnout i události první světové války na polském území a vývoj situace ohledně polské problematiky na mezinárodní úrovni z pohledu centrálních mocností, dohodových mocností a polských reprezentantů. Po rozboru sebraných materiálů a syntetizaci obsahů bude proveden chronologický popis událostí ve snaze diachronním pohledem vysledovat stěžejní aspekty, které provázely proces určení východní hranice polského státu ve vytyčeném časovém úseku. Tyto aspekty poté vytvoří argumentační pole pro zodpovězení hlavních otázek práce. Zodpovězení otázek povede k pojmenování a konsolidaci klíčových elementů, které zásadním způsobem ovlivnily konečné ustavení východní hranice. Zároveň bude provedeno zhodnocení situace po finálním vytyčení hranice v kontextu budoucích událostí.