Svařování aditivně vyrobených dílů

Abstract

Práce se zaměřuje na experimentální vyhodnocení svařitelnosti dílů z oceli AISI 316L vyrobených metodami Powder Bed Fusion (PBF) a Laser Metal Deposition (LMD), a to pomocí dvou svařovacích technologií: obloukového svařování metodou 141 (TIG) a metodou 523 (laserové svařování bez přídavného materiálu) podle normy ČSN EN ISO 4063. Na všech čtyřech typech vzorků byly provedeny tahové zkoušky a metalografické výbrusy, následované pozorováním makrostruktury a mikrostruktury. U třech typů vzorků byla navíc provedena zkouška mezikrystalové koroze. Aditivní výroba, zejména metoda PBF, představuje inovativní přístup k výrobě kovových dílů, který umožňuje tvorbu složitých geometrií, minimalizaci odpadu a zjednodušení výrobního procesu. Hlavním omezením této technologie je velikost pracovní komory, která limituje rozměry vyráběných dílů. Z tohoto důvodu je často nutné tyto díly spojovat svařováním do větších celků. Vzhledem k odlišným vlastnostem PBF dílů oproti konvenčně vyráběným je důležité detailně porozumět jejich vlivu na svařitelnost. Cílem experimentální části práce je zhodnotit kvalitu svarů vytvořených dvěma metodami svařování a porovnat je mezi sebou. Cílem je také vybrat optimální kombinaci aditivní výroby a svařovací metody, pro vznik kvalitních svarových spojů. Výsledkem diplomové práce je ověřit problematiku spojování dílů vyrobených metodou PBF a LMD a přínos k optimalizaci svařovacích procesů pro ocel AISI 316L. Získané poznatky mohou být využity jak v akademické sféře, tak v průmyslové praxi, například při výrobě složitých konstrukcí, kde je svařování aditivně vyrobených dílů nezbytné.