Hedging jako zahraničně-politická strategie USA vůči Číně

Abstract

Tématem předložené diplomové práce byl výzkum zajišťování jako zahraničně-politické strategie Spojených států amerických (USA) vůči Číně (Čínské lidové republice) během prezidentství Baracka Obamy. V rámci teoretické části bylo zajišťování popsáno jako termín původně pocházející z ekonomie a následně představena jeho rozličná pojetí v rámci teorie mezinárodních vztahů. Zmíněn tak byl přístup Evelyn Goh, jež zajišťování vnímala jako strategii malých a mocensky slabých států v jihovýchodní Asii, které zároveň čelí vlivu USA i Číny. Dalším autorem byl Cheng-Chwee Kuik, jenž koncept vnímal jako přístup maximalizující profit a zároveň maximalizující bezpečnost ve vzájemných vztahů zajišťujícího se státu a cílového státu. Dle něj se navíc jednalo o přístup přiřaditelný jak slabým státům, tak velmocím. Třetí kategorii představovali autoři jako John Hemmings či Evan Medeiros. Ti na zajišťování nahlíželi jako na definiční koncept americké zahraniční politiky vůči mocensky rostoucí Číně, tedy jako strategii vhodnou i pro unipolární supervelmoc. V závěru byla představena autorova vlastní definice zajišťování, která jej chápala jako dvojkolejnou politiku založenou na současném sledování politiky angažování a politiky vyvažování. V praktické části pak byly popsány základní body tzv. pivotu k Asii, který započal na počátku vlády prezidenta Baracka Obamy a znamenal přesun priorit zahraniční politiky Spojených států do Asie a Tichomoří. Následně došlo k aplikování autorovy vlastní definice zajišťování na konkrétní zahraničně-politické kroky Obamovy administrativy ve vojenské, ekonomické a politické oblasti. V každé z nich byly přitom sledovány politiky angažování i vyvažování, jež dohromady tvořily koncept zajišťování. Diplomová práce tak odpověděla na otázku, zdali bylo možné vykládat zahraniční politiku USA vůči Číně v době Obamova prezidentství jako strategii zajišťování. Zároveň popsala stěžejní trendy, prvky a události, k nimž ve vzájemných vztazích obou mocností došlo, a zařadila je do širšího teoretického rámce. V neposlední řadě ukázala, jakým způsobem lze užít koncept zajišťování pro analýzu zahraniční politiky velmocí.