Tomáš G. Masaryk z pohledu teorie mezinárodních vztahů

Abstract

Tato diplomová práce se soustředí na Tomáše G. Masaryka a jeho myšlenky, které dohromady formují jeho vlastní paradigma mezinárodní politiky. Ústředním cílem této práce je zjistit, jak bychom mohli Tomáše G. Masaryka klasifikovat v rámci teorie mezinárodních vztahů. V kontextu první velké debaty o mezinárodních vztazích tato práce adresuje problematiku dichotomického dělení na idealistickou a realistickou tradici. Práce se zabývá také rekonstrukcí této debaty v jejímž rámci rozebírá různorodost idealistické tradice, v níž se objevují přístupy konzervativní a radikální, či liberalistické a institucionalistické.

Práce rozlišuje tři období v nichž Masaryk své koncepce mezinárodních vztahů formuje a sleduje vývoj, který ho vedl od umírněnější koncepce humanity a vzájemnosti k myšlence světové revoluce v níž demokratické režimy nahrazují režimy staré, aristokratické. Koncepce podobná demokratickému míru se promítá i do Masarykovy představy o mezinárodní spolupráci, kterou považuje za přirozený vývoj spojený s rostoucí vzájemnou závislostí mezi státy a podmiňuje ji demokratickým mezinárodním uspořádáním.

Masaryk je díky své představě o duchovním pokroku a kritikou mocenské politiky jednoznačně definovatelný jako idealista. Při porovnání s jednotlivými autory se Masaryk nejvíce shoduje s Alfredem Zimmernem, který kladl podobný důraz na význam morální odpovědnosti v mezinárodních vztazích. Přesto se Zimmernův konzervativní přístup k zachování velmocenského řádu protiví s odmítnutím realpolitiky, jíž odmítl Masaryk. Určité shody byly shledány také s koncepcí Angella a Toynbeeho. Určitá podobnost je i mezi Masarykem a Niebuhrem, jejichž koncepce se ovšem rozchází v odlišném vnímání politické reality.