Instituce monarchie v soudobých evropských systémech

Abstract

Tématem mé bakalářské práce je Instituce monarchie v soudobých evropských systémech. Ve své práci jsem se zaměřila na výzkum pravomocí monarchů v šesti evropských parlamentních monarchiích. Mezi království s parlamentní monarchií se řadí Dánsko, Norsko, Švédsko, Belgie, Nizozemsko a Španělsko. Každá z těchto zemí má pestrou historii, ovlivněnou 2. světovou válkou, občanskými válkami, diktaturou a přesto si uchovaly monarchii jako vhodnou formu vládnutí. Každý z monarchů v těchto zemích disponuje určitými formálními pravomocemi, které však ne vždy využívá i v politické praxi. Pravomoci, které jsou panovníkovi přisouzeny ústavou dané monarchie, tvoří katalog pravomocí a umožňují monarchovi zasahovat do politického dění. Ve své práci jsem se zaměřila na šest vybraných pravomocí - zákonodárná iniciativa, právo veta, výběr, jmenování a odvolání premiéra, rozpuštění parlamentu, vrchní velení armádě a jmenování soudců. Cílem mé bakalářské práce bylo zhodnotit, jakými pravomocemi monarcha formálně disponuje a zda tyto pravomoci dané ústavou využívá i v praxi či do jaké míry může zasahovat do reálného politického dění. K dosažení tohoto cíle jsem dospěla provedením analýzy a následnou komparací formálních pravomocí monarchy s jejich reálným využíváním v politickém dění. Z výsledku mé bakalářské práce lze říci, že většina pravomocí je pro panovníky pouze formálními a reálně pravomoci panovníci využívají jen v několika případech. Nejvíce v praxi využívanou pravomocí je výběr, jmenování a odvolání premiéra. Touto pravomocí disponují reálně panovníci v Belgii, Nizozemsku, Dánsku, Španělsku a Norsku. Další nejčastěji užívanou pravomocí je jmenování soudců, které náleží do rukou panovníkům v Belgii, Nizozemsku a Španělsku. Vrchní velení armádě a pravomoc rozpouštět parlament je v praxi využívána pouze panovníkem v Belgii. Zatímco z analyzovaných pravomocí nejsou v politické praxi využívány pravomoci zákonodárná iniciativa a právo veta, které se stávají pro většinu panovníků pouze formální pravomocí. Na závěr lze říct, že současní panovníci v monarchiích nejsou pouze hlavou a představitelem monarchie s reprezentativní funkcí, jak by se mohlo zdát, ale jsou nedílnou součástí politického systému, do kterého do určité míry mají možnost v některých případech zasahovat a díky svým pravomocem se aktivně podílejí na politickém dění v zemi.